Popis
Terezínský deník Evy Roubíčkové je nejen svědectvím o osudu konkrétního člověka, ale současně autentickým historickým materiálem, přibližujícím život v ghettu. Zachycuje popravy v počátečním období existence ghetta, vlny transportů odvážejících židovské vězně na Východ, tzv. zkrášlování ghetta před návštěvou delegace Červeného kříže a jiné. Stejně tak zde nalezneme svědectví o každodenních starostech a nemnoha radostech vězňů, zejména však o represích a tragédiích, které především určovaly ráz života v terezínském nuceném společenství. Deník též přibližuje niterné pocity mladého člověka konfrontovaného s tragédií svých nejbližších a perzekucí celé židovské komunity.
Terezínský deník je unikátním historickým pramenem a výpovědí statečného člověka, která by neměla být zapomenuta.
Úryvky: „Veliké rozčilení. Pojede odsud transport do Polska. Budeme v něm? Je to příšerné. Myslely jsme, že alespoň před tím zde budeme uchráněny a nyní jsme na tom stejně jako v Praze. Paní Kaudersová se dobrovolně přihlásila se svým manželem, jinak z našich kasáren nikdo. Polovinu noci jsme pro ni balily. (…)
Dnes zde byla komise. Dánové, Švédové, prý předseda švýcarského Červeného kříže, také fašisté prý byli mezi nimi. Eppstein je všude prováděl. Rahm se sladkým úsměvem šel za ním. To vše je tak ohavné divadlo! Děti byly prý zvlášť vycvičeny, aby Rahma na ulici objímaly a prosily ho: ,Strýčku Rahme, pojď si s námi hrát.‘ Načež on řekl: ,Dnes ne, milé děti, dnes nemám čas, ale zítra.‘ Pak prý vytáhl krabici sardinek a ony: ,Už zase sardinky.‘ A mnoho jiných komedií. (…)
Odpoledne přišel velký transport. Přibližně dva tisíce mužů a žen ze všech možných koncentračních táborů, v hrozném stavu, napůl mrtví hladem, žízní, příšerní na pohled. Muži byli vesměs Poláci, osmdesát žen z posledního transportu. Vyhublí až na kost, všichni s horečkou, pruhovanými uniformami, ostříhanými vlasy.“
Kniha vychází s přispěním Nadace Židovské obce v Praze a Židovského muzea v Praze. Za podporu při vydání děkujeme panu Vojtěchu Blodigovi z Památníku Terezín a panu Ondřeji Klípovi.
